Delta Force 3: Land Warrior

První dva díly série Delta Force mě nijak zvláště neoslovily. Ne že bych si je nechtěl zahrát, spíše naopak, ale poté, co jsme je nainstaloval, jsem byl zděšen jejich hardwarovými nároky. Jinak řečeno, v době, kdy byly oba díly vypuštěny jsem ještě neměl odpovídající herní sestavu abych si je pořádně užil. Z důvěryhodných zdrojů ale vím, že se oba dost líbily.

Po nainstalování Delta Force 3: Land Warrior (dále jen DFLW) jsem byl příjemně překvapen už jen tím, že se mi hra na mé sestavě (Celeron 566 MHz, 128 MB Ram, 32 MB TNT 2 Pro) hýbala velmi svižně i se zapnutými kouřovými efekty a detaily. Po třech dnech hraní jsem byl ale docela zklamán a nebýt jedné náhody, asi bych hru odložil a recenze by byla napsaná úplně jiným stylem. Singleplayer u DFLW totiž s trochou nadsázky stojí za starou belu.

Nudný singlepalyer

Je sice pravda, že je hra pro jednoho hráče zaštítěna poměrně slušným, leč fiktivním příběhem, který vám během jednotlivých, po sobě jdoucích misích postupně odkrývá nezvratný konec teroristické skupiny APF (Armed People’s Front). Také je pravda, že jsou jednotlivé mise velmi dobře navržené a že je k dispozici velká škála zbraní (vysokorychlostní H&K G11, klasická M16, legendární model AK47, vysoce účinný HK M5SD6, univerzální Steyr AUG/M203 s granátometem a řada dalších.) a několik různých charakterů. Navíc je pravdou i to, že je, že engine hry kvalitně naprogramovaný, a že DFLW kromě kampaně nabízí i spoustu samostatných misí. Bohužel je ale také pravda, že inteligence nepřátel, i když nastavitelná, je velmi, ale opravdu velmi nepovedená. Příkladem stupidity budiž toto. (Podotýkám, že inteligence nepřátel byla nastavena na maximum.) V jedné misi jsem měl za úkol označit pomocí laserového navádění nepřátelské radary. Vylezl jsme si tedy na kopec a celou základnu ohlédl dalekohledem. Samozřejmě jsem objevil dvoučlennou hlídku, která byla na pro ní velmi vhodné pozici, bránící mi v nepozorovaném přiblížení k základně. Co naplat, sundal jsem z ramene ostřelovací pušku, nastavil patnácti násobné přiblížení, zkontroloval náměr, nastavil polohový úhel (mimochodem vynikající věc) a střelil jednoho člena hlídky do hlavy. Rychle jsme přebyl v očekávání, že budu muset co nejrychleji zlikvidovat i druhého, abych se vyhnul vyhlášení poplachu, ale co to? Místo toho, aby druhý strážný zkusil vysílačkou vyvolat poplach nebo aby alespoň zalehnul či se pokusil skrýt za blízký strom, jen zakleknul, otáčel se dokola v domnění že mě zahlédne a čekal až ho po 20 vteřinách trefím v klidu do hlavy. A takhle je to bohužel i s inteligencí většiny dalších. Sice občas zareagují trochu smysluplněji, ale po třech dnech toho máte prostě tak akorát po krk.

Tady by recenze mohla skončit s konstatováním, že DFLW je sice dobrá hra, ale ke dnu ji táhne umělá inteligence nepřátel. Bohudík tomu ale tak není a my můžeme pokračovat dál.

Královský multiplayer

Pokud máte minimálně devět kamarádů a místnost na síťovou zapářku anebo ještě lépe, pokud jste připojeni k internetu a za a) máte dostatek volného času a peníze na placení horentních účtů za telefon nebo za b) dostatek času a jste připojení pevnou linkou, kabelovým modemem nebo pomocí mikrovln, zapomeňte na všechno špatné, co bylo řečeno v první části recenze a zbystřete. DFLW je totiž ve více lidech naprosto unikátní záležitostí, které snad může konkurovat jen Unreal Tournament s několika giga svých modů.

A co že je na hře více hráčů tak výborné? Předně si bere vše dobré ze hry pro jednoho hráče (Tj.: vynikající engine, spoustu výborně diferencovaných zbraní, různé charaktery - pro hru více hráčů velmi důležité, atd) a navíc přidává několik trumfů, které činí z hraní DFLW unikátní zážitek.

První a velmi důležitou věcí je integrovaný prográmek pro použití VON (Voice Over Net), který vám během hraní umožní komunikovat s ostatními hráči pomocí hlasu v reálném čase. Při hraní deathamatche to tolik neoceníte, ale při všech ostatních variantách hry už ano. Domlouvat si se spolubojovníky strategii, varovat je před blížícím se nebezpečím či je prostě jen pochválit za dobře odvedenou práci hru obrovsky povyšuje.

Externí prográmky pro hlasovou komunikaci sice můžete použít i při hraní jiných her, ale moc si nepokecáte, protože online hry, kromě MORPG, jsou většinou postaveny na rychlé akci a komunikace se tak omezí jen na návky a pochvaly – to podle toho, jak se daří. Jelikož je ale DFLW kromě akce také hodně taktickou záležitostí, využijete komunikaci opravdu do mrtě. Pokud se ještě stanete členem skupiny (jako já), která je organizována vojenským způsobem a budete zvolen velitelem skupiny šesti vojáků, je hlasová komunikace spíše než zpestřením hry, nutností, bez které se neobejdete. Není to ale ani hlasová komunikace, která činí z multiplayeru DFLW něco výjimečného, nýbrž jsou to dostupné varianty hry, vynikající mapy, vyváženost zbraní, bodování zásahů a jako bonbónek – editor map.

Je libo SD, TF nebo třeba TKOTH?

Že tomu nadpisu vůbec nerozumíte? Ale vždyť je to tak jednoduché. Celé to zní takto. Je libo Seek and Destroy, Team Flagball nebo třeba Team King Of The Hill. Ano, pokud jste hádali, že se jedná o různé varianty hry, měli jste pravdu. Kromě těchto tří ale DFLW nabízí ještě šest dalších možností v čele s kooperativním hraním, o kterých se dočtete v jiné části časopisu. Zde vám jen prozradím, že podle mě naprosto nejlepším je mód TKOTH, kde má každý tým za úkol udržet určité centrální území po předem stanovený čas.Většinou se jedná o dobu deseti minut a během ní musí v zóně zůstat pokaždé alespoň jeden člen družstva. Pokud se to nepodaří, čas se nuluje a začíná se od znova. Limit pro jednu mapu je 20 – 40 minut a věřte mi, že hrajete a hrajete a najednou zjistíte, že už je vlastně zítra, a že už jste 24 hodin nespali. Opravdu pořádná pařba. Navíc všechny mapy co jsem zatím hrál byly výborně navržené a jen o jedné bych si troufl tvrdit, že zvýhodňovala jednu z bojujících stran.

TKOTH je ale nejlepší jen v tom případě, že ho hrajete s hráči, které znáte a se kterými se domluvíte na strategii. Je totiž zapotřebí určit snipery, mediky, předsunuté bojovníky, záložníky a vlastní „zonefigtery“, kteří drží zónu. Pokud si teď ale myslíte, že to ani nemá cenu zkoušet, protože takový sehraný tým dohromady nedáte, mýlíte se. Stačí si zahrát pár her a zjistíte, že existuje spousta skupin, které verbují nové hráče a pořádají online konfrontace s jinými skupinami.

Ostatní varianty hry jsou také skvělé a záleží již jen na tom kterém hráči, jak si kterou oblíbí. Jedno je ale jisté. Nejde říci, která varianta má nejlépe zpracované mapy, protože jsou až na výjimky všechny výborné. Mezi originální mapy se navíc zamíchala už i domácí tvorba. DFLW totiž nabízí také editor map. Ten, ač na první pohled velmi složitý, je výborně navržený a umožňuje tvorbu nových map jak na běžícím pásu. Navíc jsou všechny mapy tvořeny souřadnicemi, a tak pokud se připojíte na server, kde se hrají takové mapy hrají, budete muset stáhnout jen několik kb dat.

Kromě tohoto všeho je ještě velmi dobře propracované bodování. Za zabití nepřátelského vojáka je jeden, za trefu do hlavy dva a za zabití nožem tři body. Navíc jsou ještě v některých mapách k dispozici stacionární kulomety a granátomety, se kterými se dá užít spousty srandy. Abych ale jen nechválil, jedna věc mě mrzí. Nemůžete se totiž vyklánět zpoza rohů, což vás občas zbytečně stojí život. Občas vás také prozradí prosvítající textura. Toho se ale dá zase dobře využít, protože dřevo je jako v reálu prostřelitelné. Někdy tedy stačí jen naslepo vypálit zásobník do stěny, za kterou si myslíte, že se nepřítel skrývá. Jak vidíte, nejedná se o kdovíjaké chyby, spíše o kosmetické vady, ale něco jsem si najít musel.

Who knows where to download XRumer 5.0 Palladium? Help, please. All recommend this program to effectively advertise on the Internet, this is the best program!

Добрый день Знакомые посоветовали для отделки панели Криплат - но нашел очень мало информации. Кто может подсказать чтото по ним? Ктото использовал отделочные панели криплат для дома или может офисных помещений? Интересуют отзывы, как они вообще?